Poradna Orfeus

 

Vážení přátelé, ve svých telefonátech kolikrát chcete mluvit s námi, s psychologem či dalšími poradci, ale stydíte se se svým problémem přijít a konzultovat tváří v tvář. Z toho důvodu jsme přidali další rubriku na náš web, a to Poradnu. Vycházíme Vám vstříc a budeme i zde na některé dotazy odpovídat. Nezapomeňte ale, že nejefektivnější pomoc je tehdy, když osobně s odborníkem budete svůj problém konzultovat. I při vědomí toho, že nejlépe je být zdravým a bohatým, tak se stává, že neštěstí chodí po lidech a ne po horách a studem se od problému nepomůže.

Služba je bezplatná. Vaše zkušenosti a rady uveřejníme rádi. Vyhrazujeme si možnost úpravy textu z hlediska srozumitelnosti.


PORADNA
dotaz 1
Vážená paní magistro, mám dceru 31 letou. Je velmí hádavá a těžko s ní mohu vycházet. I v práci má problémy. Známá doktorka říká, že je to psychická úchylka. Má střední školu bez maturity. Má ČID s motorickým postižením. Já jsem po úrazu.
Stydím se k Vám na poradu.Můžete odpovědět na internetu? Velice děkuji.

Jana K. z Prahy

Odpověď 1
Vážená a milá /bohužel/ Neznámá!
Je velice těžké odpovídat, když Vás nevidím, neslyším a mám od vás jen pár velice stručných řádků. Už způsob jakým jste mě a naši organizaci kontaktovala, vypovídá o Vaši veliké úzkosti a bezradnosti. Nicméně je to alespoň nějaký krok než žádný. Představuji si, v jaké asi jste vnitřní tenzi, postáváte před vraty naší poradny, ale vejít dovnitř je pro vás z nějakého důvodu těžké.
Cítím z Vás, že Váš vztah s dcerou je napjatý dlouhodobě. Jak to tak bývá, tak věci málokdy spadnou náhle z nebes, ale mají svůj vývoj a zrají. Patrně už jste ve stádiu chronických konfliktů, kdy už se pohybujete v bludném kruhu.
Nevím, zda dcera bydlí stále s Vámi a pokud ano, tak proč i ve svých 31letech? Nemá svůj partnerský vztah, bydlení, finance, život? Píšete o jejím částečném invalidním důchodu , ale nevím o jaké se jedná postižení a jak dalece ji omezuje v samostatném životě.Co ale vím, to je že dcera pracuje, protože se zmiňujete, že má problémy se svou povahou i v zaměstnání. Z toho mála co vím, si dovoluji vysoudit, že pokud pracuje, tak má logicky i nějaký příjem. A jsme alespoň u nějakých pravidel, která bych se snažila nastavit. Měla by přispívat na provoz domácnosti a platby za energie, pokud společně vaříte a stravuje se doma, tak by měla přispívat na nákup potravin, drobné hygieny, pracích prostředků atp. To, že se naše děti osamostatňují je také součást výchovy./I když mluvit o výchově dcery v 31 letech je asi pozdě./ Navíc ji nikdy nemůžete naučit to, co se bude muset naučit , když bude žít skutečně sama a donucena okolnostmi.Pokud jste ji podporovala dosud , poskytla ji vzdělání a podporu prvních let, tak jste udělala co jste mohla.Můžete si říci, že máte jakoby splněno a dál už je to jen na ni. Rozhodně nemusíte mít pocit viny. Není naší povinností se o dítě starat navždy a poskytovat mu tzv. mamahotel.
Jasně si stanovte pravidla a hranice a vymezte se proti dceřině slovní agresi. Dejte ji najevo, že není samozřejmé, že bude u vás navěky a že pokud u Vás bydlí, tak bude respektovat pravidla slušného soužití. Všude je nějaký řád, ve škole např. školní řád, v ústavech vnitřní řád atp. není možné si dělat co kdo chce , ani říkat co se jí zachce a kdy. Když ucítí, že jste pevná a odhodlaná, tak ji nezbude než se podvolit. Nepřijme to patrně s písní na rtech , ale pokud odoláte manipulacím a pokusům posouvat hranice , tak nakonec musí zůstat tam, kde jste je vytyčila Vy.
Neznám vaše bytové poměry, ale ideální by bylo i vytyčení soukromých a společných zón v rámci bytu. Pokud by toto nerespektovala, zavedla bych i v kuchyni jakési střídání na směny, v lednici oddělené přihrádky a nákupy každý za své atp. Ujistěte ji, že ji máte ráda, je pro Vás jedním z nejdůležitějších lidí na světě /to dcery bývají,že?/, budete ji oporou, ale jen za podmínek vzájemné úcty a slušnosti. Toto vše za předpokladu, že u Vás bydlí.
Pokud se problémy týkají návštěv a dcera bydlí sama, tak tam problém vidím menší. Každá návštěva jednou odejde, a zda příště přijde a bude vpuštěna, je přeci jen na Vás. Zapeklitá varianta je hlouběji v psychice a to v případě chronických konfliktů, kdy obě strany jakoby nemohou být“spolu ani bez sebe“. Toto skutečně ale vězí tak hluboko a v dětství, že to spolu asi písemně a přes internet nevyřešíme.
Ráda Vás osobně poznám, probereme problémy, domluvíme další schůzky, posedíme nad kávou atp. Je možno domluvit i následnou právní pomoc, doprovod na úřady, cokoliv… Základem ale je, že lidé mají chuť se domlouvat. Překonejte své rozpaky a domluvme si osobní setkání.
Ráda Vám zkusím pomoci více.

S úctou
Mgr. Jana Motyčková